Gymnázium Kutná Hora
EP ve Štrasburku navštívili studenti kutnohorského gymnázia J. Ortena.
Výborný, Hanousek, Brambora a spol. poslanci Evropského parlamentu!
U těch, kteří znají třídu C2B z Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře, může titulek článku vyvolat zděšení a nepřekonatelné nutkání přestěhovat se na jiný kontinent. Doplňující a uklidňující informací proto budiž, že se jimi stali pouze na několik hodin. Žádná katastrofická rozhodnutí se tak jim ani jejich spolužákům přijmout nepodařilo. Není ovšem vyloučeno, že některým z nich se práce europoslanců zalíbila a v budoucnosti se tak můžeme dočkat nejednoho překvapení. Zatím si na tuto roli pouze hráli během dvoudenní účasti na projektu Euroscola ve Štrasburku, který jsme vyhráli za letošní účinkování GJO na Evropském parlamentu mládeže a pořádání jeho Národní výběrové konference. Zvláště prestižní byla skutečnost, že jsem se této akce mohli zúčastnit 9. května. Tedy v den, kdy roku 1950 francouzský ministr zahraničí Robert Schumann přednesl svou deklaraci, která se stala základem evropské integrace. Od té doby se 9. květen slaví jako Den Evropy nebo Schumannův den.
Den první - parlament
Ve Štrasburku nás po desetihodinové cestě autobusem čekalo hodně nevlídné počasí a příjemný a vlídný komplex Evropského parlamentu. Ten byl vybudován roku 1994 a skládá se ze tří budov.Každá z nich nese jméno jedné významné osobnosti historie: Louise de Weiss, Winston Churchill a Salvatore de Madriaga. Hlavní budova má tvar nedostavěného amfiteátru, přičemž ona nedokončenost má symbolizovat neukončené rozšiřování unie. Většina lidí se shoduje v tom, že štrasburské sídlo EP je hezčí než to bruselské a myslím, že mají pravdu. Vzdušná kombinace skla, oceli a dřeva je skutečně fascinující. Ale vůbec nejlepší na něm je skutečnost, že čtyřicet týdnů v roce je prakticky prázdný. Poslanci totiž zasedají a jednají v Bruselu a do Štrasburku se přesouvají pouze na jeden týden měsíčně k plenárnímu zasedání.
Uvnitř se naše cesty rozdělily. Studenti se po snídani přesunuli k práci v komisích, učitelé měli svůj vlastní program. Nejprve nás přivítal ředitel štrasburské kanceláře EP pan Jean - Jacques Fritz. V úvodu nám sdělil, že své studenty až do večera nepotkáme, za což sklidil nadšený potlesk několika desítek pedagogů z pětadvaceti evropských zemí. Následovala prohlídka objektu a diskuse o evropských záležitostech. Po obědě jsme se zúčastnili slavnostního ceremoniálu, při kterém starostka Štrasburku paní Fabienne Keller před parlamentem vztyčila evropskou vlajku u příležitosti Dne Evropy, ve dvě hodiny pak začalo valné shromáždění.
Studenti zaujali místa poslanců v sále, kde zasedá plénum Evropského parlamentu, učitelé vše sledovali z tribun. Po představení každého zúčastněného státu byla řada na diskuzi o návrzích jednotlivých výborů, o nichž se na závěr hlasovalo. Mezi studenty, kteří obhajovali předložená rezoluce, se dostala i Nela Váňová. A celkem to zvládla, protože ono diskutovat anglicky před několika stovkami lidí ve velkém sále Evropského parlamentu, to vážně není žádný kousek koláče. Poslanecká práce vůbec se zdá být velmi náročná, například ze sluchátek vás za chvíli pěkně bolí uši, takže raději oželíte myšlenky pronesené v jazycích, které nejsou zrovna vaším šálkem čaje. To panu Fritzovi, který jednání řídil, bylo hej, z rodné francouzštiny plynule přecházel do italštiny, němčiny či angličtiny a sluchátka skoro vůbec nepotřeboval. Jenže takhle jazykově vybavený není ani mnohý český ministr nebo starosta. Nakonec byly všechny rezoluce schváleny, každá škola dostala evropskou vlajku a po vyslechnutí evropské hymny bylo shromáždění slavnostně ukončeno.
Den druhý - metropole Alsaska
Druhý den jsme mohli věnovat prohlídce krás Štrasburku. Tohle město má velmi zajímavou historii. Do roku 1697 bylo nezávislou republikou, pak ho anektovala Francie. V roce 1870 ho po několikadenním barbarském ostřelování obsadili Prusové a Štrasburk se následně stal součásti nově vytvořené německé říše, jako hlavní město Alsaska - Lotrinska. V roce 1918 se vrátil do náručí Francie (jejíž součásti duchovně a kulturně nikdy nepřestal být, jak jsem se dočetl v průvodci), roku 1940 následovalo další převzetí Německem, ale od roku 1944 je opět francouzské. Město leží bezprostředně na německo-francouzské hranici, pročež se stalo symbolem usmíření a nových vztahů mezi těmito dvěma bývalými nepřáteli. Vedle Evropského parlamentu zde sídlí i Rada Evropy a Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Historické centrum je opravdu krásné, francouzský i německý vliv na první pohled patrný. Dominantou města je románsko-gotická katedrála na náměstí, které se nečekaně jmenuje Place de la Cathédrale. Její 142 metrů vysoká věž byla až do 19. století nejvyšší stavbou západní Evropy. Druhé největší náměstí nese název Guttenberg Platz, nebo právě zde prý tento člověk vynalezl knihtisk Absolvovali jsme i okružní vyhlídkovou jízdu po řece, zjistili, že symbolem Alsaska je čáp, který se objevuje na spoustě suvenýrů a jehož plyšová podoba je k dostání na každém rohu a... A pak už jsme jeli do Kehlu (čti kélu), německého města na druhé straně Rýna a dál a dál až domů.
Všichni dorazili v pořádku, někteří se snad i intelektuálně obohatili a v budoucnu získané zkušenosti zúročí při studiu, soutěžích či dokonce i v politice. I když - vzhledem k tomu, co bylo řečeno v úvodu článku, ta poslední možnost vyvolává jisté obavy.
JINDŘICH BARTOŇ
