Komentáře studentů z Gymnázia Vysoké Mýto (22. - 23. 10. 2009)
Cesta do Štrasburku byla pro nás obrovskou výzvou. Nejen proto, že jsme se soutěže poprvé zúčastnili a napoprvé ji vyhráli, ale i proto, že do Evropského parlamentu se nejezdí každý den. Celé dva dny jsme si skvěle užili. Navštívili jsme historické centrum Štrasburku, tedy katedrálu Notre-Dame a prošli si město. V Evropském parlamentu jsme získali mnoho nových kamarádů a zkušeností. Například jsme obohatili svoji slovní zásobu o další anglická, francouzská a jiná slovíčka, nebo jsme se na chvíli mohli stát odborníky na různé evropské problémy. Všichni jsme jen neradi odjížděli z centra všeho dění a doufáme, že budeme mít ještě někdy příležitost navštívit tyto prostory pro veřejnost tajemné a nepřístupné.
Kateřina Fridrichová
Od našeho výletu do Štrasburku sice uplynul již nějaký ten den, ale jako by se to stalo včera. Stále mám v živé paměti nejenom nádherné, historií kypící město, ale také tváře stovky mladých lidí z celé Evropy. Všichni z nich byli plni očekávání z toho, co se bude dít. Ano jazyková bariéra nebyla nakonec zas až tak velkým problémem. Chce-li člověk, domluví se třeba i rukama. Po velkolepém uvítání a představení všech států a parlamentu samotného na nás čekali přibližně dvě a půl hodiny otázek a odpovědí na hlavní evropská témata a problémy. Po vynikajícím obědě jsme se s ostatními státy zapojili do soutěže EUROGAME, kde čtyřčlenné skupiny vyplňovaly otázky s evropským námětem. Problém nejspíše nastal při zjištění, že ve skupině musí být každý člen jiné národnosti a každá otázka byla v nějakém evropském jazyce. Nakonec nás čekala diskuze na jedno z témat daných již před odjezdem. Příkladem může být Budoucnost Evropy, Sociální politika atd. Obhajoba a přiblížení každého tématu nás utvrdilo v aktivitu a zájem mladých lidí o politiku. Zakončení nemohla proběhnout jinak, než-li s Ódou na radost a vlajkami všech států Evropské unie. Celkově tato událost byl úžasný zážitek na celý život a myslím si, že ne každému se poštěstí nahlédnout do Evropského parlamentu.
Václav Stejskal
Naše Gymnázium ve Vysokém Mýtě mělo možnost jako první v roce 2009 reprezentovat Českou republiku jako vítěz soutěže Euroscola na setkání ve francouzském městě Strasbourg.
Po příjezdu do toho krásného města jsme měli možnost projít si několik zajímavých míst a hlavně historické centrum. Na večer jsme se usídlili v tamní ubytovně pro mládež, kterou využili i skupiny z jiných států, se kterými jsme se později potkaly i v sídle Evropské parlamentu.
Když jsme k budově Evropského parlamentu dorazili, zarazili jsme se nad její velikostí a vzhledem. Velice se nám líbila. Po přivítání jsme se odebrali na velice rychlou snídani a poté jsme se rozdělili do skupin, které jsme si ještě ve své škole rozdělili. Naše průvodkyně parlamentem nás dovedli až do hlavního sálu a my si připadali jako premiéři, velvyslanci a další významné osobnosti, které se zde objevují. Od vstupu do hlavního sálu však pro nás přestala čeština existovat a my se museli začít soustředit na angličtinu či francouzštinu, bylo to náročné, ale ke konci dne už jsme si to všichni natrénovali. Během celodenního sezení v parlamentu a diskusi o evropské mládeži nám poměrně vyhládlo, ale i našimi žaludku v Parlamentu počítali a my jsme dostali velmi dobrý oběd - kuře s těstovinami a pak také zmrzlinu nakonec. Ihned po obědě začala hra Eurogame, ve které jsme měli za úkol rozdělit se do skupin po čtyřech a vyplnit otázky psané v jazyku všech zúčastněných národů. Do konci této soutěže postoupily pouze čtyři týmy, které odpovídaly na otázky patřící k puštěným hudebním ukázkám. Nikdo z české skupiny se však ve finále neobjevil. Do konce programu už jsme měli pouze "soukromou" diskusi skupin, do kterých jsme byli podle symbolů zařazeni. Den v Evropském parlamentu jsme zakončili evropskou hymnou a mohli jsme se navrátit zpět do České republiky zase mluvit jenom českým jazykem.
Tato cesta pro nás byla přínosem. Měli jsme možnost setkat se s různými druhy evropských jazyků, sice byla hlavním jazykem angličtina s francouzštinou, ale domlouvali jsme se jak se dalo, použili jsme i způsob "rukama nohama". Bohužel jsme s naší angličtinou nebyli na takové úrovni jako ostatních a občas nastaly komunikační problémy, ale na závěr vše dopadlo tak, jak mělo a my si porozuměli.
Kdybych měla tu možnost znovu se sem vrátit, určitě bych jela ráda.
Žaneta Sádecká, II.B
Stalo se to takto: Jednoho poklidného tradičně školně stráveného dne za námi o přestávce přišel pan ředitel. Byli jsme zmatení a nedošlo nám, o co by se mělo jednat. Po chvíli napětí nám oznámil, že studentka naší třídy byla po správném zodpovězení asi 10 otázek náhodně vylosována jakožto zástupce České Republiky v Evropském parlamentu v rámci programu Euroscola. Samozřejmě nemohla jet sama, třída byla v té chvíli za jedno a úkol splnila též, a tak jsme se všichni s nadšením vrhli do plánování a snění o cestě za humna, až přímo do centra mnohých rozhodování o osudech evropské Unie, do francouzského Štrasburku. Dny ubíhali a my neměli mnoho času na přípravu debatních témat, tak jsme se s nadějí, že trocha české improvizace neuškodí, začali těšit na cestu za poznáním.
Ve čtvrtek 22.10.2009 v ještě setmělých ranních hodinách jsme se ve slabším třídním složení(kvůli nemoci) sešli na vysokomýtském nádraží a za mžourání právě otevřených víček jsme se přepočítali, naskládali do cestovního autobusu a vyjeli jsme. Nejdříve směr Praha, Plzeň a poté už hraniční přechod Rozvadov. Autobusem se vznášel opar právě prožívaných snů a bylo slyšet šelestění či pochrupávání některých spolužáků s rýmou. Za světla jako by vše ožilo. Při jízdě po snad nejdelším úseku cesty, Německu, jsme stihli shlédnout pár filmů, poklábosit a okolo 3 hodiny odpolední jsme vjížděli do cíle naší cesty, do Štrasburku. Autobus nás vyložil a my, okouzleni malebností štrasburských domečků, snahou jedné nutrie dostat z turistů alespoň malý pamlsek a netušenou francouzskou výmluvností naší paní profesorky, jsme se dostali pomocí všelijakých dopravních prostředků do moderního středu města. Tam jsme měli možnost podívat se, či přímo koupit místní čokoládové pamlsky. Uchváceni jsme byli taktéž, tentokrát velkolepostí a moderností architektury i lidí.
V příjemném hotelu jsme měli možnost ochutnat místní kuchyň či pokusit se o komunikaci s francouzskými studenty ve stejné situaci. Potkali jsme je v parlamentu příští den. Někdo spal méně, jiní více ale všichni jsme ráno 23.10. měli ohromnou radost a chuť na vydatnou snídani podle svého gusta. Po zasycení jsme už netrpěliví a lehce nervózní vyrazili směr Evropský parlament.
Parlament je známou budovou díky fotkám, nicméně jsme si nikdo z nás nepředstavovali tak monumentální velkolepou stavbu ze skla a oceli, která se před námi tyčila. Nastal úvodní jazykový zmatek, my jsme se pokoušeli uhádnout kolem slyšící národnosti, kdo ale ví na kolik jsme byli úspěšní? Mumraj byl opravdu při vstupu veliký, prohlídky jako na letišti, ale je fakt, že organizačně byla akce zvládnutá bez obtíží.
Asistentky nás zavedli k naším určeným stolům ve velké jídelně a nabídli snídani, pro nás již druhou. Poté jsme se po debatních skupinách odebrali do hlavního kruhu, který je hlavním jednacím sálem pro velká evropská shromáždění. Tam jsme celkově shlédli naší generaci různorodých národností a vyslechli od každé země krátké představení své školy, kultury, třídy či přírody.
Kruhovitý sál byl opravdu veliký, přibližně 700 studentů se rozmístilo bez obtíží a ještě zbylo hodně volných míst. Vpředu na parketu byly sedačky pro nejvyšší představitele Parlamentu či pro pro právě hovořící politiky v případě řešení problémů. Asi 20 míst tam bylo volných, na obsazených 3 místech nám odpovídali na otázky francouzští zástupci parlamentu.
Na oběd jsme byli odvedeni do stejné jídelny jako při snídani a měli jsme možnost vyzkoušet si hru Eurogame, která měla za cíl stmelovat a donutit spolupracovat studenty z různě mluvících zemí. Českými nejčastějšími partnery byli pravděpodobně Slováci, kteří k nám měli pochopitelně nejblíž. Někdo si hru vyzkoušel a jiní si raději prohlédli budovu Parlamentu, mimochodem nadstandardně zařízenou a pěkně a střídmě vyzdobenou. Následovala nejočekávanější a nejobávanější část celého dne, a to diskutování o evropských problémech či situacích mezi všemi členskými zeměmi rozdělenými podle témat. Témata byla různá, každý si vybral podle svého vkusu a založení: životní prostředí a energie, postavení Unie jako světové velmoci, podpora mladých lidí v Evropě, důsledky globalizace či budoucnost Evropy.
Mám pocit, že jsme jako mladí zástupci naší země nic nevyřešili díky jasně znatelnému deficitu jazykového vybavení a tak jsme nakonec byli rádi, že vše dopadlo jak asi mělo, přežili jsme ve zdraví ovšem s lehce pošramoceným sebevědomím a mohli jsme se vydat na cestu zpět do Vysokého Mýta v České Republice. Nakonec musím uznat, že cesta nám přinesla mnoho dobrého. Například pár povedených fotek s evropskými mladými smějícími se lidmi.
Františka Kopecká, 2.B
Celkově Štrasburk jako město se mi velmi líbilo. Byli tam krásné stavby,MHD a řeka. Stavby byli vystavěny v krásném slohu, i když doteď přesně nevím jakém. Moc se mi líbila tamní flora. Krásné stromy uprostřed města mu dodávali jakousi eleganci a přepych. Byla jsem zaskočena stánkem na popcorn, který vypadal jako lokomotiva. Když jsme prvně stanuli na fóru parlamentu, byl to zvláštní pocit dostat se až tam, kde se rozhoduje například o naší zemi. K obědu jsme dostali výborný zdejší pokrm. Po tomto obědě jsem se přestala, že se vždy tolik peněz v parlamentu utratí za jídlo. Jednání a diskuse mě příliš neoslovily. Ať už to bylo pro to, že jsem jim moc nerozuměla , nebo proto že mi ta témata nic neříkala. Některé národy se do diskusí opravdu horlivě zapojovali. Vedli různé debaty o tom, co by se mohlo zlepšit v EU, čím by oni mohli přispět k lepšímu a navrhovali dokonce plány jak by to a to udělali. Nám ale stačilo, že jsme je poslouchali. Vybavení parlamentu bylo velmi moderní. Třeba elektronické přístroje, mikrofony, hlasovací zařízení, ale i nábytek jako křesla, židle a stoly. Ovšem velmi se mi líbilo, že různé národy se s námi jen tak dávali do řeči. Po celém dni stráveném v parlamentu jsem byla opravdu ráda, když jsme nasedli do autobusu a rozjeli jsme se směrem domů. Ovšem po delší úvaze jsem si řekla, že tohle celé byla vlastně velmi dobrá zkušenost a že jsem moc ráda, že jsem se toho mohla zúčastnit. Alespoň z části jsem pochopila, jak každý takový den v parlamentu vypadá a jak to asi chodí. A taky jsem přišla na to, že politik bych opravdu být nechtěla.
Kerhartová
