První soukromé jazykové gymnázium Hradec Králové
Evropský parlament očima Tomáše Řádka
Na stránkách webu Euroscola jsme měli možnost vyplnit dotazník o Evropském parlamentu. Kdo vyplní všechny otázky správně tak bude zařazen do losování o dvoudenní zájezd do Štrasburku. Zájezd zahrnoval dopravu, speciální program v Europarlamentu, ubytování, stravu a obhlídkovou plavbu po městě a to všechno zcela zdarma. A tak jednoho krásného dne k nám přišla naše spolužačka Eva a řekla nám, že byla vylosována.
Nastal soudný den - 18. května. Ještě před odjezdem, který měl být v 8 hodin večer, nastaly drobné komplikace. Náš spolužák Petr zjistil, že nemá žádný doklad totožnosti, tak jsme čekali, než mu ho rodiče přivezou. Prohodili jsme řeč s našimi řidiči a porovnávali je s populárními řidiči Karlem a Karlem a také jsme se seznámili s naší novinářkou z MF Dnes, která o nás psala článek Po tomto krátkém zdržení jsme se již hbitě vydali na cestu a naše dobrodružství mohlo začít. Přibližně po dvou hodinách v autobuse jsme autobus již nemohli vystát. Bylo nám vedro, sedělo se nepohodlně, tak jsme se aspoň snažili zabavit posloucháním písniček. Naše záchrana přišla po čtyřech hodinách jízdy v podobě zastávky u benzínky. Tam jsme protáhli naše ztuhlé končetiny, dali si něco k snědku nebo jsme si odskočili na záchod. Únava se dostavila a tak se začalo postupně usínat. Zastávky se opakovaly každé čtyři hodiny.
Na třetí zastávce jsme provedli ranní hygienu, převlékli jsme se do společenských oděvů a hned z nás vyzařovala vytříbenost. Voňaví a společensky naladění jsme se vydali přímo k Europarlamentu. Samotná budova nás uchvátila svou velkolepostí a netradičním designem. Kdo chtěl tak dostal do ruky českou vlaječku, aby každý poznal náš národ. Naše reportérka nás zvěčnila před budovou. Na cestě do budovy jsme míjeli stožáry s vlajkami všech zemí v EU. Uvnitř budovy se nachází malé "náměstíčko", kde jsme byli opět zvěčněni.
Následovala poměrně dlouhá fronta a poté se nás ujala průvodkyně s velmi milým francouzským přízvukem. Vysvětlila nám bezpečnostní opatření, které byly velmi podobné jako na letišti. Všechny kovové předměty jsme dali to košíčku, prošli jsme detektorem kovu a ocitli jsme se uvnitř Europarlamentu. Do těchto prostorů se v našem věku dostane opravdu jen pár vyvolených.
Budova je plná architektonických skvostů a rostlin, které se tyčí okolo vnitřku budovy. Zjistili jsme, že i práce uklízeče může být plná adrenalinu, poněvadž odvážný uklízeč se slaňoval z patra na patro a umýval okna rychlostí blesku. Průvodkyně nás zavedla do salonku v podobě malé jídelny, kde jsme se nasnídali, posilnili se kávou a připravili se na dlouhý a náročný den. Následovalo hromadné shledání v obří společné jídelně. Zde se mluvčí oddělili od svých spolužáků a následovalo zasedání v hlavním sále. V tomto sále jsou pohodlná, ale těžká kožená křesla a stoly uspořádány do půlkruhu. Na každém stole je mikrofon, sluchátka, obrazovka a přístroj na hlasování. Členové parlamentu nám představili jaké to je být poslancem, jak fungují přístroje na stole a jak funguje evropský parlament jako takový. Následovalo představení zemí, každá země měla svého mluvčího. Naší zemi jsem reprezentoval já a spolužačka Eva. Nerad to přiznávám, ale můj proslov byl moc krátký a stručný, byl jsem totiž velmi nervózní.
Přibližně po dvou hodinách povídání o Evropské unii nás čekala odměna v podobě oběda. Oběd byl velmi chutný, dostali jsme kuřecí prsa se sýrovou omáčkou a těstovinami. Nikdo si nestěžoval. Po obědě nás čekala hra Eurogame. Dostali jsme papíry, v kterých byly otázky ve všech jazycích evropských zemí, a náš úkol byl komunikovat s ostatními zeměmi. Ještě ve škole jsme dostali několik politických témat, které budeme později obhajovat a rozdělili jsme se do skupin, každá skupina měla svůj vlastní symbol. Stejné symboly se museli spárovat a odejít do menších sálů, kde se diskutovali daná témata. Naše téma bylo "jak zajistit mír, bezpečí, spravedlnost a lidská práva v Evropské unii. Po dvou hodinách vášnivých diskuzí jsme se opět shromáždili v hlavním sále, kde se tato témata diskutovala hromadně. Když měl někdo dotaz nebo připomínku, poslanec ho pustil ke slovu, kdo měl dotaz, tak si musel stoupnout a zapnout mikrofon. Opět následovaly dvě hodiny horlivých diskuzí, které vyvrcholili soutěží o poháry. Nakonec mluvčí, kteří mluvili ráno nesli vlajku své země za tónů hymny Evropské unie.
Po dlouhé době jsme byli opět na čerstvém vzduchu. Sešli jsme se k autobusu a odjeli na hotel. Hotel nebyl příliš pohodlný, pokoje byly malinké, tři postele a "koupelna" se tam stěží vešly. Asi 500 metrů od hotelu bylo nákupní centrum, tak jsme doplnili zásoby jídla a pití. Noční program jsme ujali do vlastních rukou v podobě volné zábavy.
Druhý den ráno jsme se nasnídali podle svého gusta, sbalili si svoje věci a vydali se do víru města Štrasburku. Už jen z okénka autobusu jsme nevěřícně pozorovali historické krásy města. Byl jsem vskutku uchvácen. Dojeli jsme do centra, kde jsme nasedli na prohlídkovou loď společně se zájezdem asiatů, kteří si nás velmi rádi fotili. Plavba trvala překvapivě dlouho, ale také toho bylo hodně vidět. Zajeli jsme až k parlamentu a zpět. Následovala naše oblíbená chvíle. Rozchod. Necelé tři hodiny jsme měli absolutní volnost po centru Štrasburku. Najedli jsme se, nakoupili suvenýry, pokochali se památkami a obchody. Po třech hodinách jsme nasedli na autobus a čekala nás opět úmorná cesta domů. Nevím čím to bylo, ale cesta byla i přes obrovské vedro velmi zábavná.
Dle mého názoru se nám naskytla příležitost, která se splní jen velmi málo lidem. Je to velká zkušenost, na kterou budu vždy pamatovat. Nehledě na zajímavost celého parlamentu mě však nejvíc uchvátila katedrála Notre Dame de Strasbourg. Je to vskutku monumentální dílo. Něco tak obrovského a zároveň tak do detailu propracovaného jsem ještě nikdy neviděl. Mimo suvenýrů a dárků pro rodiče jsme si definitivně odvezli kupu nezapomenutelných zážitků.
Tomáš Řádek
Článek Kateřiny Vítkové v Mladé frontě Dnes (162KB)
