LEGISLATIVNÍ PRAVOMOC

EP přijímá společně s Radou evropské právní předpisy

Běžným legislativním postupem je spolurozhodování. Tento postup staví Parlament a Radu na stejnou úroveň a v jeho rámci tyto dva orgány společně přijímají právní předpisy na základě návrhů Komise. Parlament musí dát konečný souhlas.

Spolurozhodování je základním rozhodovacím nástrojem Evropského parlamentu a díky němu může Parlament ve větší míře ovlivňovat právní předpisy Společenství. Spolurozhodování se uplatňuje mimo jiné u volného pohybu pracovních sil, vytváření vnitřního trhu, výzkumu a vývoje, životního prostředí, ochrany spotřebitele, vzdělání, kultury a zdraví. V rámci tohoto postupu dokázal Evropský parlament účinně přispět k přijetí důležitých právních předpisů.

Několik příkladů za všechny:

  • členské státy mohou rozhodnout, že některé významné sportovní události se musí vysílat na jejich území nekódovaně,
  • uplatňují se mnohem přísnější předpisy proti znečišťování životního prostředí palivy a motorovými oleji,
  • Komise může uplatňovat nouzová ochranná opatření u krmiv,
  • na balíčcích cigaret se důsledněji a viditelněji uvádějí varování, že kouření škodí zdraví,
  • používání těžkých kovů (olova, rtuti a kadmia) při výrobě vozidel bude od roku 2003 zakázáno - auta vyřazená z provozu

tudíž bude možné likvidovat pouze způsobem šetrným k životnímu prostředí; náklady recyklace starých vozidel ponese výrobce a rovněž se zlepší recyklace elektrických spotřebičů.

Ačkoli je spolurozhodování hlavním legislativním postupem, v některých důležitých oblastech zaujímá Parlament pouze stanovisko. Mezi ně patří daňová politika a výroční kontrola farmářských cen.

Amsterodamská smlouva jednak rozšířila pravomoci Parlamentu v rámci spolurozhodování, jednak stvrdila jeho postavení hnací síly tvorby politiky EU. Parlament často na podnět některého z výborů přijímá zprávy, jejichž cílem je dát politice EU určité konkrétní směřování.

Legislativní práce Parlamentu probíhá většinou takto:

  • Komise předloží Parlamentu legislativní návrh. Jeden ze stálých výborů ("příslušný výbor") je pověřen úkolem vypracovat zprávu a jmenuje zpravodaje (tj. člena výboru, kterému je svěřena příprava návrhu zprávy výboru). Lze také požádat o stanovisko jeden nebo více jiných výborů. Každý přijme své stanovisko a předá je příslušnému výboru.
  • Poslanci - a výbory, od nichž se žádá stanovisko - mohou předložit pozměňovací návrhy k návrhu zprávy vypracovanému zpravodajem; návrh je pak - s případnými změnami - přijat v příslušném výboru.
  • Politické skupiny posuzují zprávu ze svého politického hlediska.
  • Nakonec se zpráva projednává na plenárním zasedání. Pozměňovací návrhy ke zprávě může předkládat příslušný výbor, politické skupiny nebo stanovený počet poslanců. Parlament o zprávě hlasuje a tím zároveň přijímá svůj postoj k původnímu návrhu.

Spolurozhodování

Postup spolurozhodování probíhá v jednom, dvou nebo třech čteních. Díky němu jsou nyní kontakty mezi Evropským parlamentem a Radou jako spolutvůrci právních předpisů a jejich kontakty s Komisí mnohem častější.

  • Komise předloží legislativní návrh.
  • Evropský parlament přijme svůj postoj na základě zprávy příslušného stálého výboru; zpravidla navrhne změny v návrhu Komise, a to v podobě pozměňovacích návrhů. Tím se uzavírá první čtení.
  • Rada ministrů buď schválí pozměňovací návrhy Parlamentu - v takovém případě je legislativní návrh přijat -, nebo je změní přijetím společného postoje.
  • Na základě doporučení příslušného stálého výboru zaujme Evropský parlament stanovisko ve druhém čtení: absolutní většinou hlasů všech poslanců (tj. 367 hlasy) schválí, zamítne nebo změní postoj Rady.
  • Komise vezme v úvahu pozměňovací návrhy Parlamentu a předloží Radě pozměněný návrh. Rada může pozměňovací návrhy Parlamentu, které Komise do návrhu začlenila, přijmout kvalifikovanou většinou, nebo je může změnit, avšak pouze jednomyslně.
  • V případě neshody mezi Parlamentem a Radou zasedne dohodovací výbor složený z členů Rady a z delegace Parlamentu k jednání, které může trvat nejvýše šest týdnů. Patnáctičlennou delegaci EP, jejíž sestava odráží složení Parlamentu, vede jako předseda jeden z místopředsedů Parlamentu. Jejím členem je vždy příslušný zpravodaj.
  • V převážné většině případů obě strany dosáhnou dohody, která má podobu společného návrhu.
  • Parlament ještě musí stvrdit tuto dohodu ve třetím čtení. Pokud není dohody dosaženo, návrh právního předpisu Společenství je považován za nepřijatý.