POSLANCI, FRAKCE A VÝBORY

Evropský parlament v současnosti čítá 754 poslanců. Počet poslanců každého členského státu stanoví Lisabonská smlouva. Českou republiku zastupuje v sedmém volebním období (2009 - 2014) v Evropském parlamentu 22 poslanců.

Poslanci Evropského parlamentu jsou od roku 1979 voleni v pětiletém intervalu přímým všeobecným hlasováním, a to ve většině případů systémem poměrného zastoupení. Volby se konají buď na regionální úrovni, jak je tomu například ve Spojeném království, v Itálii a v Belgii, nebo na celostátní úrovni, jako ve Francii, ve Španělsku a v Dánsku, popřípadě smíšeným systémem, jako v Německu. V Belgii, v Řecku a v Lucembursku je účast ve volbách povinná. Při volbách ve všech zemích platí společná základní demokratická pravidla: volební právo od osmnácti let, rovnost mužů a žen a zásada tajného hlasování.

Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost v roce 1993 má každý občan členského státu EU, který žije v jiné zemi Unie, právo volit nebo být volen ve volbách v zemi svého trvalého pobytu.

V roce 1979 tvořily poslankyně 16,5 % parlamentního sboru a tento podíl v dalších volebních obdobích postupně vzrostl, 1. ledna 1996 dosáhl 27,5 %, po volbách v roce 1999 se zvýšil na 29,7 %, po volbách v roce 2004 na 31% a nyní, po volbách v roce 2009 je na 35%.

Parlament si vytkl za cíl vytvořit pro všechny své poslance jednotný statut, a odstranit tak platové rozdíly mezi poslanci z různých zemí a zároveň zajistit v tomto směru větší průhlednost. Na žádost Evropského parlamentu je tento cíl obsažen v Amsterodamské smlouvě.

Poslanci EP podléhají novému statutu europoslanců, který vstoupil v platnost 14. července 2009. Statut umožňuje nápravu předchozích nerovných platových podmínek poslanců a zajišťuje jejich větší průhlednost. Platy poslanců jsou nyní hrazeny z rozpočtu EU a jsou pro všechny poslance stejné.

Poslanci Evropského parlamentu mají povinnost podávat prohlášení o svých profesních činnostech a jakékoli jiné placené práci nebo funkci; toto prohlášení je uloženo ve veřejném rejstříku. Musí rovněž podávat prohlášení o svých vedlejších příjmech.

Poslanci se sdružují nikoli na bázi národní, nýbrž v politických frakcích, v nichž jsou zastoupeni poslanci různých členských zemí. V současné době má Evropský parlament sedm frakcí a nezařazené poslance.

Vedle toho jsou poslanci členy parlamentních výborů, které se specializují na určité politické oblasti. Zde se konzultují hospodářské, zahraničněpolitické, právní a jiné otázky.

Tyto výbory, které zpravidla zasedají v Bruselu, připravují plenární zasedání a hlasují o zprávách vypracovaných zpravodajem. Po přijetí ve výboru se tyto zprávy projednávají ve frakcích podle politické orientace a poté se schvalují v plénu. Odrážejí tak stanovisko Parlamentu.