LEGISLATIVA

Od přijetí Smlouvy o EU (tzv. Maastrichtské smlouvy) v roce 1992 se Evropský parlament podílí tzv. procedurou spolurozhodování na přijímání většiny legislativních dokumentů Evropské unie.

Procedura spolurozhodování zahrnuje jedno, dvě nebo tři čtení. V jejím důsledku dochází k častějšímu kontaktu mezi Parlamentem, Radou (spolutvůrci legislativy) a Evropskou komisí. V praxi to znamená posílení legislativních pravomocí Parlamentu, a to v následujících oblastech: volný pohyb pracovních sil, právo podnikat a žít v jiném členském státě, služby, vnitřní trh, školství a vzdělávání (pobídková opatření), spotřebitelská politika, transevropské sítě (pokyny), životní prostředí (všeobecný akční plán), kultura (pobídková opatření) a výzkum (rámcový program).

Amsterodamská smlouva zjednodušila proceduru spolurozhodování tím, že ji urychlila, zefektivnila a zprůhlednila. Rozšířila oblasti spolurozhodování o sociální vyloučení, veřejné zdraví a boj proti podvodům ovlivňujícím finanční zájmy Evropského společenství.

Smlouva z Nice rozšířila prostor pro spolurozhodování. Procedura spolurozhodování tak platí i pro sedm dalších oblastí: pobídky pro boj proti diskriminaci, soudní spolupráce v občanskoprávních věcech, konkrétní opatření na podporu průmyslu, akce na podporu sociální soudržnosti (mimo strukturální fondy), statut evropských politických stran a opatření v oblasti vízové, azylové a přistěhovalecké politiky. Na druhé straně však do procedury spolurozhodování nespadají určitá legislativní opatření, o nichž se v Radě rozhoduje kvalifikovanou většinou (např. zemědělství nebo obchodní politika). Zatím tedy neexistuje u všech legislativních rozhodnutí jednoznačná vazba mezi hlasováním kvalifikovanou většinou a procedurou spolurozhodování.

Veškeré legislativní předpisy EU je možno vyhledat na portálu Eur-Lex, kde je každodenně publikován Úřední věstník Evropské unie a v databázi je možno vyhledávat i starší nařízení, směrnice a rozhodnutí. Dokumenty v českém jazyce jsou doplňovány postupně, zatím je k dispozici pouze analytický seznam, kde jsou jednotlivé kapitoly nadepsány anglicky, uvnitř však je možné otevírat nebo ukládat textové dokumenty v češtině. Úřední věstník je možno rovněž předplatit a pravidelně odebírat v papírové či elektronické podobě z Úřadu pro oficiální tisky EU.

Vyhledávací rozhraní pro platnou i připravovanou legislativu je zatím dostupné pouze v 11 jazycích EU.

Portál Eur-Lex dále obsahuje i Smlouvy EU, dokumentaci k soudním sporům řešeným u Evropského soudního dvora (od roku 1997), rozhodnutí týkající se hospodářské soutěže, rozhodnutí soudního dvora EFTA a některé rozsudky Evropského soudu pro lidská práva.

Dále lze přes Eur-Lex vyhledávat interpelace Evropského parlamentu a dokumenty veřejného zájmu, tedy sdělení Komise, zelené knihy, zprávy, pracovní dokumenty Komise a bílé knihy.

Navíc vedou z Eur-Lexu odkazy i k dalším databázím, zabývajícím se právem EU, jako je CELEX (placená databáze právních předpisů EU), OEIL (databáze sledující schvalovací proces u jednotlivých dokumentů) a TED (elektronická příloha Úředního věstníku, která obsahuje databázi oficiálně vyhlašovaných veřejných zakázek).