Mezinárodní filmový festival Etuida & Anima se v Krakově koná od roku 1994. Hlavní částí festivalu jsou dvě soutěže, které daly festivalu jeho jméno: soutěž studentských filmů, ve které soutěží hrané i dokumentární etudy, a soutěž filmů animovaných, ve kterých se setkávají díla studentů, zkušených profesionálů i nezávislých producentů. Kromě cen za nejlepší film (v animované sekci je to "Zlatý Žvahlav") uděluje festival i cenu nejlepší filmové škole a nejlepšímu pedagogovi. Pro Kino Evropský Dům připravil festival dvě rozsáhlá animovaná pásma: výběr nejlepších polských snímků a pásmo oceněných filmů, které uvedeme v červnu.

ŚNIADANIE
režie: Izabela Plucińska, 2006, 2'

WIEK KAMIENIA
režie: Marta Skrocka, 2007, 8'

DOKUMANIMO
režie: Małgorzata Bosek, 2007, 10'

SEKWENS
režie: Robert Sowa, 2007, 8'

REFRENY
režie: Wiola Sowa, 2007, 13'

WYWIJAS
režie: Andrzej Jobczyk, 2008, 6'

LASKA
režie: Michał Socha, 2008, 5'

UKRYTE
režie: Piotr Szczepanowicz, 2009, 7'

KTO BY POMYŚLAŁ
režie: Ewa Borysewicz, 2009, 10'

RYTUAŁ
režie: Zbigniew Czapla, 2010, 6'

Celovečerní dokumentární komedie Český mír mapuje tři roky společenské i mediální "války" o americký radar. Události, které po tři roky plnily stránky novin, dokumentaristé ukazují zblízka a s nadsázkou.
Filmová groteska ve 104 minutách nezaujatě a přitom nesmlouvavě portrétuje obě barikády sporu: vládní kampaň v čele s lobbistou Tomášem Klvaňou a lidový odpor, jehož přirozeným vůdcem se stal starosta malé obce Trokavec, Jan Neoral. Film zachycuje nebývale silnou odezvu občanské společnosti. Dle výzkumů veřejného mínění se až 70 % českých občanů nesmířilo s plánem, že by v brdských lesích, v téže místech, odkud Rusové mířili na Západ, měla stát americká základna. Film - v němž se autoři neuchylují ke komentáři, který by diváka naváděl, co si má myslet - odhaluje, že příběh radaru byla nejspíš jedna velká blamáž. Politici buď z nevědomosti (a nekompetentnosti), nebo z tajemně úmyslných důvodů neříkali celou pravdu... Film otevírá diskuzi na téma, zda se musí Česko přimknout k velmoci nebo se jí bát a zda neobstojí samo. Ukazuje ideologické pohnutky v tomto rozhodování jako liché. Vrcholem paradoxu je také zjištění, že pointa předchozího filmu dvojice Klusák-Remunda Český sen o falešném hypermarketu je v ledasčem podobná s vyústěním radarové kauzy. Český mír je dokumentární komedie o povaze a kvalitě české demokracie 20 let od revoluce.

Český mír, režie Vít Klusák a Filip Remunda
Dokumentární / Komedie, Česká Republika 2010, 108 min

Mezinárodní festival animovaných filmů Anim´Est je pořádán od roku 2006 v Bukurešti. Program festivalu sestává celkem ze šesti soutěžních sekcí.  O cenu Trophy se utkávají snímky v mezinárodní sekci krátkých animovaných filmů,  je zde sekce věnovaná studentským filmům, ale třeba i videu a reklamě. Od roku 2009 pak v hlavním festivalovém kině Patria fungují noční projekce v rámci sekce Creepy Animation Night, ve které jsou představovány provokativní, bizarní a hororové animované filmy za doprovodu živé hudby.   Festival dává důraz  také na podporu rumunské animované tvorby, kterou pravidelně uvádí v domácí soutěži, v sekci Balkanimation pak mapuje tvorbu okolních zemí. Nechybí ani doprovodné aktivity, workshopy, přednášky, koncerty a jiné aktivity, které jsou otevřené širokému publiku.  Festival každoročně uvítá známá jména z oboru animace, v minulých ročnících jej navštívili například Bill Plympton, Georges Schwitzgebel, Juan Pablo Zaramella, John Dilworth či  Mike Reiss. V Kině Evropský Dům bude uveden výběr nejzajímavějších snímků z posledních let.

Anim´Est
7. - 16. září, Bukurešť
www.animest.ro

Ostrava Kamera Oko je mezinárodní filmový festival zaměřující se na kameramanskou tvorbu, který vznikl v roce 2009 jako součást kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015.  Kromě oficiální části festivalu, kterou tvoří mezinárodní a národní soutěž, OKO nabízí také množství workshopů a přednášek týkajících se kamery, kameramanů a jejich řemesla. Jako jediný festival v Česku nabízí OKO vyzdvihnutí vizuální stránky filmu. Zakládá si  výlučných projekcích, osobnostech kameramanského řemesla a vůbec vizuálně podmanivých zážitcích vystupujících za hranice běžné tvorby, láká mimo jiné na unikátní  příležitost zhlédnout filmová díla v netradičním prostředí jako jsou Národní kulturní památka v dolní oblasti Vítkovic, náplavka Sýkorova mostu nebo Důl Hlubina.

BE / 2009 / 74 min
režie: Olivier Boonjing

Luise se vrátila do Belgie z dlouhé cesty po Asii, ale snaží se samotný návrat ještě trochu odložit. Na nádraží v Bruselu si Luise všimne Adrian, který se ji, místo toho, aby odjel z Bruselu, rozhodne následovat. Jejich společné putování nočním městem se odehrává ve chvíli "někde mezi tady a teď". Nezávislý snímek s poutavou kamerou vypráví o cestování jako životním stylu a o náhodných setkáních, které přináší.

Festival dei Popoli, který nepřerušeně funguje již od roku 1959, patří k největším a nejstarším dokumentárním filmovým festivalům nejen v Itálii. Svým zaměřením obrací hlavní pozornost na dokumentární filmy se sociální tematikou, ale samotný záběr je mnohem širší, ať už jde o jednotlivé retrospektivy významných tvůrců nebo představení jednotlivých národních kinematografií v oblasti dokumentu.

Festival během své historie přivítal na domácí půdě mnoho známých režisérů, jako jsou Jean Rouch, Ken Loach, Vittorio de Seta, Fred Wiseman, Richard Leacock, Gianfranco Mingozzi, Lindsay Anderson, Abbas Kiarostami, Nagisa Oshima a další. Cílem festivalu je nejen podporovat dokumentární film v Itálii i zahraničí (od roku 2008 existuje také jeho americká verze New York Documentary Film Festival), ale věnuje se i činnosti pedagogické a archivní. V současnosti má festival ve svém archívu přes 15.000 zdigitalizovaných titulů, pořádá také kurzy pro filmaře a aspirující dokumentaristy.

Festival dei Popoli
13. - 20. listopadu 2010, Florencie
www.festivaldeipopoli.org

UK / 2009 / 99 min
režie: Rikki Beadle Blair

Jednoznačně nejsprostší film letošních Mezipater, zařazený do půlnočního pop-punku, je možné charakterizovat nejen extrémně vysokým počtem sprostých slov, ale i počtem komických scén v nezaměnitelném britském stylu.

Co se stane, když se má fotbalové mužstvo gayů v neonově růžových dresech utkat s družstvem drsných machů (hrajících samo sebou v modrém)? V průběhu utkání se na povrch dostávají problémy jednotlivých hráčů, nehledě na jejich sexuální orientaci, které neustále brání v dokončení utkání, a přivádějí k šílenství rozhodčího i přihlížející fanoušky a fanynky.

Představit filmy, které rezonují ve světě, přinést na Slovensko snímky oceněné na prestižních filmových festivalech, poskytnout prostor milovníkům kvalitního filmu, uvést na Slovensku osobnosti různých filmových kultur světa, zviditelnit národní kinematografii. To jsou jen některé z cílů Mezinárodního filmového festivalu Art Film Fest, který patří mezi nejvýznamnější kulturně-společenské a především filmové události roku.

Dominantou festivalu je Mezinárodní soutěž hraných filmů. Mohou se jej zúčastnit tvůrcové, kteří v profesionálních podmínkach vytvořili svůj první, druhý anebo třetí celovečerní hraný film. Nesoutěžní sekce prezentují díla etablovaných umělců, významné filmy národních kinematografií, kultovní snímky, které se zapsaly do historie kinematografie či tematicky zaměřené filmové projekty.

"Ďakujem, dobre i Erotic Nation na jednej strane reprezentujú ďalšie úspešné prejavy oživenia zabudnutej "vreckovej" kinematografie - na poli hraného i dokumentárneho filmu. Na strane druhej nádejne naznačujú  ako sa Slováci aj prostredníctvom filmu učia kriticky, resp. až sarkasticky reflektovať seba samých, to čo sa v ich životoch rozkladá, ostáva trápne alebo provinčné."

SR 2009
40 min
Mátyás Prikler

SR 2009
70 min
Peter Begányi

Po pásmu krátkých filmů z Estonska představujeme další pobaltskou republiku.  Realitu litevského venkova ukáže  poetický dokument manželů Gruodisových  "Řeka", který byl oceněn například i na minulém ročníku karlovarského festivalu (cena za nejlepší dokumentární film do 30 minut),  nedávnou historii země pak připomene Geidre Beinoriute  filmem  "Žili byli dědeček s babičkou", ve  kterém se mísí dokument s animací a dokresluje tak osobité vyprávění o osudu jedné rodiny (nejen)  za druhé světové války.  Oba filmy budou uvedeny v originálním znění s českými titulky.

2009, 30 min
Režie: Julia Gruodienė a Rimantas Gruodis
české titulky

Dokumentaristé Julija Gruodienéová a Rimantas Gruodis nás zavedou do zapadlé vesničky kdesi v Litvě, kterou od okolního světa odděluje řeka. Místním lidem tak nezbývá než se každý den trmácet na pramičkách na druhý břeh a pak absolvovat dlouhou cestu do nejbližšího města. To se ale týká především školou povinných dětí, místním nezaměstnaným mužům stačí vyjet pro zásoby vodky jednou za týden. Tvůrci nás se zdejším životem, jemuž udává rytmus řeka, seznamují formou úsměvných komentářů vesničanů a výmluvných záběrů vizuálně vytříbené kamery.

2007, 30 min
Režie: Giedrė Beinoriūtė, animace: Gabrielė Baltrušaitytė
české titulky

Dokumentární animované vyprávění o režisérčiných prarodičích, kteří byli roku 1948 vyhnáni na Sibiř. Bolestná etapa dějin Litvy je vyprávěna velmi osobně, v podobě pohádkového žánru. Vypravěčkou je malá dívka, která události popisuje dětskýma očima. Film je mozaikou rodinných fotografií, materiálů z národního archivu a animovaných vstupů.

2009, 16 min
Režie: Augustas Liiv

Krátká satirická komedie o britském řidiči kamionu ztraceném kdesi uprostřed Estonska,  jehož jediným přítelem na cestě je panáček Michelin.

Každá cesta je rovná dokud nezahne. "Bibendum" je krátká satirická komedie o anglickém řidiči kamionu Mackym, který je na cestě do Ruska. Macky je osamělý muž, jehož jediným společníkem na cestě je maskot společnosti Michelin. Jejich přátelství je podrobeno zkoušce, když je při zastávce na opuštěné benzinové pumpě panáček Bibendum ukraden z korby Mackyho kamionu. Macky se rozhodne nepokračovat ve své cestě a snaží se svého kamaráda najít. Oba jsou tak vtaženi do dobrodružného života místní vesnice.

2009, 28 min
Režie: Mihkel Ulk

Karin a Riho jsou manželé již 15 let. Riho je frustrovaný dělník, který celý život pracuje ve stejném vepříně, jeho žena, která pracuje tamtéž jako veterinářka, už má dost jeho slibů o lepší budoucnosti.

2009, 19 min
Režie: Jüri Mutikka

Mladý muž se po po letech studií v cizině vrací do Estonska , kde se setkává se svojí bývalou láskou.

2010, 30 min
Režie: Julia Kozireva

Máša se vrátila z americké imigrace a marně se snaží zapadnout do uzavřeného světa panelového sídliště, zacyklených rodinných rituálů a nudných večírků - prostředí, kde vyrůstala a které, jak se zdá, je jí předurčeno. Jediný, s kým se spřátelí, je roznašeč vody Vitalij. Bude on jejím vykupitelem z poněkud bezútěšné představy o vlastní budoucnosti?

Partneři projektu:

Mezinárodní Festival krátkých filmů Filmini, pořádaný od roku 2007 v Sofii neziskovou společností Seven, je jednou z nejvýznamějších filmových událostí v Bulharsku a na Balkáně obecně. Letos v říjnu proběhl jeho 4. ročník. Festival promítá krátké hrané i animované filmy a uděluje cenu Filmini v 5 různých kategoriích, jeho úkolem je zvyšovat obecné povědomí o současném krátkém filmu, objevovat a podporovat nové balkánské autory a podněcovat snahu o nezávislý pohled a neotřelý styl v krátkém filmu . Elena Mosholova z programového týmu festivalu připravila pro Kino Evropský Dům kolekci krátkých filmů z posledních let.

Mezinárodní Festival krátkých filmů Filmini (13. - 17. října 2010, Sofie), www.filmini.org

Alexander Nanau, Rumunsko 2009, 60 min

Rumunský dokument z produkce HBO, který natočil Alexander Nanau, sleduje osud bezdomovce Iona B. Dvaašedesátiletý muž, který přebývá na dně šachty na odpadky na okraji Bukurešti, kdysi snil o tom, že se stane filmovým režisérem a v 70. letech začal vytvářet pozoruhodné koláže, jimž říkal "moje filmy". Znalo je však jen pár zasvěcených. Ion netoužil po penězích, ale po klidném místě, kde by mohl žít a pracovat. V prosinci 2007 o něm náhodou uslyšel mladý majitel umělecké galerie Dan Popescu, vyhledal ho a prohlédl si jeho díla. Byl z nich tak nadšen, že se rozhodl, že bezdomovce Iona a jeho koláže představí veřejnosti. Rok nato už Ion má vlastní domov a patří mezi nejváženější současné rumunské umělce. Vystavuje v Londýně, Paříži a dalších velkoměstech a umělecký svět zná celé jeho jméno Ion Barladeanu.

scénář, kamera, režie: Alexander Nanau
střih: Mircea Olteanu
hudba: Dan Parvu

Filmový festival Crossing Europe v Linci

Edgar Pêra, Portugalsko, 2006, 68 min

Dokument natočený jako hudební kompozice o sedmnácti větách je poctou portugalskému hudebníkovi a kytarovému virtuozovi Carlosovi Paredesovi. "Movimentos Perpetuos" je dialogem mezi umělcovou kytarou a kamerou, která díky použitému Super8 formátu evokuje intimní náladu starých rodinných filmů, poskládaných z drobných životných vzpomínek. Záznam Paredesova koncertu z Auditoria Carlose Alberta v portugalském Oportu z roku 1984 je tak pouze odrazovým můstkem pro vyprávění o jeho životě, složeném z příběhů o boji s nepřátelským režimem, o vězení, o úspěších a pádech, o celoživotní vášni k hudbě.

Lisabonský nezavislý festival INDIELISBOA

Dánsko, 2009, 58 min
Jedna z nejhezčích pohádek Hanse Chrisitiana Andersena

Princezna Eliška žije spokojeně se svými jedenácti bratry, ale jen do té chvíle, než se její otec znovu ožení. Nová královna má čarodějné schopnosti a krále záhy donutí, aby vyhnal Elišku z domu. Mezitím se také zbaví Eliščiných bratrů tím, že je promění v labutě. Na novém zfilmování pohádky spolupracovala dánská královna Margrethe II., která vytvořila scénografii a kostýmy a rovněž si ve filmu zahrála malou roli.

Filmy budou uvedeny v původním znění s českými titulky.  

Filmový večer uvede historik PhDr. Zdeněk Hojda krátkým povídání o Andersenových cestách do Čech.

Tneto večer pro vás připravujeme ve spolupráci se Skandinávským domem a za podpory Ministerstva kultury.

Promítané snímky a bezplatné povolení k projekci poskytla společnost JJ Film.

Dánsko, 2005, 60 minut
Roadmovie po stopách Hanse Christiana Andersena

Mezi lety 1833 a 1834 uskutečnil Hans Christian Andersen první delší cestu do zahraničí. Tato cesta měla zásadní vliv na jeho spisovatelskou dráhu, neboť nedlouho poté dosáhl prvních literárních úspěchů. Kunsthistorik a spisovatel Hans Edvard Nørregård Nielsen v roce 2003 zopakoval Andersenovo putování ze Švýcarska přes Alpy až do Itálie. Seznámíme se tak s místy, která Andersen kdysi navštívil a díky jeho kresbám a úryvkům z korespondence pochopíme, jak byl Andersen svými zážitky ovlivněn.    

Skandinávský dům vychází z toho, že v ČR zatím neexistuje oficiální kulturní institut (obdoba Goethe institutu či Francouzského institutu), který by zaštiťoval země evropského Severu. Jelikož ale lidé v ČR mají o kulturu, tradice a přírodu zemí evropského Severu velký zájem, snaží se sdružení alespoň částečně roli severského kulturního centra naplňovat. Za tímto účelem pořádá výstavy výtvarného umění, odborné a populární přednášky, filmová promítání, koncerty a další tematicky zaměřené společenské, vzdělávací a osvětové aktivity, mezi které patří i provoz informačních webových stránek http://www.skandinavskydum.cz/.

Maďarsko, Německo, Velká Británie, 2010, 105 min
režie:   Szabolcs Hajdu
scénář:   Szabolcs Hajdu
kamera:   András Nagy
hudba:   Flanger, Burnt Friedman a Atom
hrají:   Orsolya Török-Illyésová , Andi Vasluianu, Shamgar Amram, Oana Pelleaová, Lujza Hajduová, Razvan Vasilescu

Dvě dekády od pádu železné opony stále nesmazaly rozdíly mezi zeměmi bývalých bloků. Koprodukční drama s prvky magie, tragikomedie i thrilleru vypráví o tom, že pokud život nestojí za nic, geografickým přesunem se zničehonic nezlepší. Hlavní hrdinka Mona s maďarsko-rumunskou krví vypráví nebývale příjemnému úředníkovi na sociálce svůj příběh. Chce totiž získat zpět do péče svou malou dcerku, kterou nechala u tety, když se vydala na Západ hledat "štěstí". Zkušenosti, které Mona získává během své nedobrovolné prostituce v liverpoolském bordelu pojmenovaném Pascalova knihovna, zrovna příjemné nejsou. Mizanscéna dýchá zvláště nechutnou atmosférou, která jako kdyby vznikla spojením mléčného baru z Mechanického pomeranče a většiny videoklipů Lady Gaga. Fantaskní sekvence režisér obhajuje zvykem z dětství, kdy si v šedi sídliště představoval "barevnější" realitu.

Szabolcs Hajdu se narodil roku 1972 ve východomaďarském Debrecínu. Studoval v Budapešti na filmové a divadelní univerzitě. Poté, co režíroval několik krátkých filmů, debutoval s celovečerním snímkem Mizerné věci (2001), díky kterému byl oceněn jako nejlepší mladý maďarský tvůrce na Maďarském filmovém týdnu 2000. Celou řadu cen z prestižních filmových festivalů si odnesly i jeho další dva celovečerní filmy: Tamara (2004) a především snímek Bílé dlaně (2006), fascinující příběh gymnastického drilu s dokonale sestříhanými a rytmizovanými sekvencemi, nadchnul diváky na celém světě.Nejnovější Hajduův počin Bibliotheque Pascal (2009) získal cenu za nejlepší maďarský film loňského roku.

Film byl letos zařazen odbornou porotou mezi deset kvalitních evropských snímků, ucházejících se o filmovou cenu Evropského parlamentu LUX. Tato cena je udělována již třetím rokem a vítěznému snímku nabízí finanční podporu pro otitulkování do všech 23 jazyků EU a jednu 35mm kopii pro každý členský stát. V současné době je to jediný film ze zmiňované desítky, který se dostal do české distribuce.

Druhý největší festival krátkých filmů ve Francii s programem představujícím více než 200 filmů, s cenami přesahujícími 40 000 euro a s více než 48 000 návštěvníků a 600 profesionály, Evropský festival krátkých filmů v Brestu přináší každoročně filmy z více než 25 zemí.

Program tvoří zejména hrané soutěžní filmy, ale i animované filmy v sekci Panorama a mnoho dalších doprovodných akcí.

Festival má i sekci zaměřenou přímo na mladé diváky. Brestský festival bedlivě sleduje vývoj krátkého filmu a každoročně pořádá evropský trh krátkých filmů s promítacím a konferenčním sálem, kde mají profesionálové možnost shlédnout více než 1 600 filmů a účastnit se workshopů a kulatých stolů.

V Kině Evropský Dům festival představí zhruba hodinové pásmo vybraných hraných filmů z posledních let.

Drama, 80 min, Chorvatsko, režie Dražen Žarković, Pavo Marinković

Na malém ostrůvku v jadranském moři přežívá již jen pár obyvatel, mezi nimi i čtyři přátelé, kteří každý večer hrají karetní hru zvanou "trešeta". Poté, co jeden z nich zemře, se ostatní zoufale snaží najít čtvrtého do hry. Pokusí se tak postupně přemluvit místního kněze, policistu, vesnického blázna či muže z města, který si sem přijel vyhlédnout letní byt... Jejich hledání se postupně proplétá s osudy jednotlivých obyvatel ostrova a odhaluje jejich hluboko skrytá tajemství.

Film byl oceněn například na filmových festivalech v Bergamu, Mannheimu, Bukurešti, Houstonu či  Neapoli.  

Autoři snímku:

Dražen Žarković se narodil v Záhřebu v roce 1970 a vystudoval filmovou a televizní režii na Akademii múzických umění. Od roku 1993 se jako nezávislý autor podílel na mnoha dokumentárních a hraných projektech, především jako scénárista a režisér. Za filmy Čakaj me (1993), Hunt for Oneself (1994), Šalter (2001) a Novogodišnja pljačka (1998) získal cenu Oktavijan Chorvatské asociace filmových kritiků. Po úspěchu "Trešety" režíroval několik úspěšných televizních sitcomů.

Pavo Marinković se narodil v Záhřebu v roce 1967 a vystudoval scénáristiku na Akademii múzických umění. V devadesátých letech napsal řadu úspěšných divadelních her, poté se přesunul do Chorvatské státní televize, kde vytvořil scénáře k několika televizním filmům a seriálům. Film Trešeta - příběh ostrova napsal a také spolurežíroval s Draženem Žarkovićem. V roce 2009 představil svůj celovečerní režijní debut Milostný život zbabělce, který byl oceněn na filmovém festivalu v Pule.

Režisér Pavo Marinković se osobně zúčastní filmového večera v Evropském domě.

Mladá Luciana,  fascinována úspěchy ruských kosmonautů, se stává nadšenou komunistkou. Když se zamiluje do hezkého mladého vedoucího její skupiny, zakusí spolu s euforií raketového startu první lásky a krátkém romantickém stavu bez tíže i prudký pád na zem. Zjistí, že mít kluka a přebrat milence kamarádce je moc i na komunisty a její nepřizpůsobivost, dravost a vznětlivost zase moc silné kafe pro její skupinu. Když jí dospělí z místní Italské komunistické strany zavrhnou, nemůže běžet ke svému bratrovi, aby ji utěšil, jako když byla malá. Luciana nemá na výběr a stejně jako první žena ve vesmíru Valentina Těreškovová, musí i ona vyřešit všechny svoje problémy sama.

International Women's Film Festival Dortmund|Cologne
Festival vznikl nedávným spojením proslulých festivalů zaměřených na tvorbu žen režisérek Feminale a femme totale, které se konaly od 80. let v Kolíně nad Rýnem a Dortmundu. V současnosti se IWFF koná střídavě v obou těchto městech a ve velmi krátké době se stal jedním z nejvýraznějších festivalů svého druhu na světě. Nabízí ideální platformu pro prezentaci nejnovější tvorby a trendů ve vztahu k ženám pracujícím ve všech oblastech produkce filmu.  Jedinečnou příležitost představit svou práci v tomto kontextu mají na festivalu nejen ženy režisérky, ale také kameramanky, střihačky a zástupkyně dalších filmových profesí.

Za film Cosmonauta získala režisérka Susanna Nicchiarelli v roce 2010  cenu pro Nejlepší debutový film v mezinárodní soutěži.

Dortmund, 12. - 17. Dubna 2011
www.frauenfilmfestival.eu

Festival Žďárský trpaslík pořádá od roku 2001 Hifiklub Žďár nad Sázavou a původně byl určen hlavně pro amatérské filmaře z oblasti Vysočiny, kterým podobná akce dlouho chyběla. Dnes má účastníky z celé ČR i ze Slovenska.

Na rozdíl od mnoha jiných podobných soutěží se organizátoři a porotci snaží přistupovat k autorům a jejich dílům s maximální otevřeností, nediskriminovat je pro povrchní technické či řemeslné nedostatky a oceňovat naopak jejich upřímnost a spontánní kreativitu, která je mnohdy činí zajímavými. To je případ proslulého "enfant terrible" českých amatérů Vladimíra Ruly nebo Lubomíra Havrdy z Klamoše. Festival nemá žánrová ani tematická omezení a jeho součástí je i soutěž "Videorallye", ve které mají účastníci za úkol na místě natočit krátký film na dané téma.

Pro Kino Evropský dům jsme připravili hodinový program nejzajímavějších filmů z proběhlých ročníků festivalu. Od filozofických podobenství po brutální poezii nejosobnějších filmových výpovědí, v nichž dávají autoři nepokrytě najevo své nekompromisní postoje. Díla, která vzbuzují někdy úsměv, jindy úžas a někdy i šok. Filmy amatérského Tarantina Mikoláše Orlického, filmového básníka stromů - debutanta zralého věku Luboše Havrdy, legendárního železničního esejisty Vladimíra Ruly, sofistikovaného postmodernisty Miloše Kameníka či nezařaditelných tvůrců Trnkátora Trnky a Mr.Noona z produkce Pornoon. Večer, který vám možná otevře netušené nové kulturní obzory.

10. Žďárský trpaslík, Žďár nad Sázavou 15. - 16. října 2010

www.zdarskytrpaslik.cz

Po autonehodě dokumentuje dvacetitříletá autorka filmu svůj boj o návrat života k normálu.

UK 2009, 12 min, Louisa Mayman

V roce 1994 se Andrés Rabadán vzdal policii. Byl obviněn z úmyslného vykolejení tří vlaků a vraždy svého otce. Během soudního přelíčení u něj byla diagnostikována schizofrenie a následně byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde měl strávit dvacet let. O jedenáct let později se navzdory tvrzení lékařů cítí být uzdravený. Protože pro sebe nevidí naději, rozhodne se utéct. Příchod nové lékařky a prohlubující se vztah s jednou ze sestřiček ho nakonec přinutí hledat ve své minulosti důvody, které ho dovedly až ke spáchání hrozivých činů. Ve Španělsku velmi oblíbený žánr kriminálních filmů inspirovaných skutečnými událostmi zde rozvíjí příběh reálné postavy člověka, který si v současnosti odpykává trest ve vězení v Barceloně.

Španělsko, 2008, 84 min

režie: Ventura Durall    

scénář: Ventura Durall, Andrés Rabadán              

kamera: Mauro Herce                                    

hudba: Toni Mir                                    

střih: Martí Roca              

producent: Ventura Durall, Oscar Romagosa                                        

hrají: Àlex Brendemühl, Mar Ulldemolins, Andrés Herrera, Clara Segura, Paul Berrondo, Andy Fukutome              

trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vgrqtTYOh5Y

Rakousko,  2009, 100 min
režie, scénář, střih: Gerhard Fillei, Joachim Krenn
kamera: Joachim Krenn, Jarrod Kloiber
zvuk: Spencer Snygg
hudba: Sascha Selke
produkce: finnworks, AdriAlpe-Media
koprodukce: bm:ukk/if, ORF Film/Fernsehabkommen, Austrian Film Commission
hrají: Matthew Mark Meyer, Claudia Vick, Sal Giorno, Tim Kirkpatrick, Jimena Hoyos
www.south-themovie.com

Bankovní loupež se nevydařila a obsah záhadného deníku rozhodí Bruceovu každodenní rutinu. FBI už mu dýchá na krk a Bruce by dal cokoliv za to, aby mohl utéct své minulosti. Útěk před zákonem ale brzy začne připomínat temné pátrání po vlastní identitě - a záhadný deník se znepokojivými kresbami se zdá tak strašně povědomý.

Joachim Krenn a Gerhard Fillei
Joachim Krenn (1964, Wolfsberg) vystudoval reklamu a filmovou techniku. Gerhard Fillei (1963, Villach) studoval techniku, výrobu a scénografii pro divadlo a výtvarné umění. Oba nyní pokračují ve vzdělání v oboru režie a herectví na univerzitě v New Yorku. Společně natočili filmy Red (2008), Rape (2008), Secret (2008), Moloch (1995).

Diagonale, Festival des österreichischen Films
Graz
22. - 27. března 2011
www.diagonale.at

Festival rakouských filmů Diagonale je hlavním místem pro prezentaci a diskuzi o rakouském filmu. Od roku 1998 je jarní festival ve Štýrském Hradci (Graz) oblíbeným místem setkání jak milovníků filmu, tak filmových profesionálů. Rozmanitost filmů uváděných na Diagonale zrcadlí současné trendy v rakouské filmové produkci, různorodost přístupů k estetice, technice, jednotlivci či politice a dává je do kontextu filmové kultury ostatních evropských zemí. Toto setkání s rozmanitými formami rakouského filmu vyzývá, baví a rozšiřuje obzory a díky důrazu na sociopolitickou a kulturní situaci obklopující filmové prostředí podněcuje ke kritické debatě. Film South byl na letošním ročníku festivalu oceněn za nejlepší umělecký střih pro hraný film.

CANARIAS EN CORTO

V roce 2005 se vláda Kanárských ostrovů rozhodla podporovat a propagovat regionální kulturu tohoto samostatného regionu Španělska také prostřednictvím zvláštního programu pro mladé filmaře a jejich krátké filmy. Vytvořila speciální projekt s názvem Canarias en corto, volně přeloženo Kanárské ostrovy "v krátkosti" a také "v krátkém filmu", jež si vytkl za cíl podpořit každý rok produkci a distribuci sedmy krátkých filmů, které vznikají na tomto autonomním území. Do letošního roku tak v rámci tohoto programu postupně vzniklo již třicet pět krátkých hraných filmů, které se úspěšně vydaly po festivalech celého světa, ať už samostatně nebo jako součást této speciální kolekce. V sedmičce filmů z roku 2009 se příznačně mísí humor, poezie, sny, úzkost i sex a pochopitelně se tu musí alespoň na chvilku mihnout také pláž a moře.


Ante tus ojos (Před tvýma očima)
2009, 25 min, dir. Aarón J. Melián
Je pravda, že se člověku před smrtí promítne celý jeho život před očima? Cesar a Ana přemýšlí, jestli budou mít na co vzpomínat.

El contratiempo (Chybička),
2009, 10 min, dir. David Cánovas
Gabriela Moru navštíví pojišťovací agentka, s kterou se domluvil na uzavření pojistky.

Ona
2009, 10 min, dir. Pau Camarasa
Dva cizinci se milují, aniž by se znali, aniž by prohodili jediné slovo. Setkají se na plovoucím pontonu daleko od břehů pláže.

Sueño Fronterizo (Hranice)
2009, 20 min, dir. David Delgado San Ginés
Muž. Spí. Možná sní. Jsou to jeho noční můry nebo možná je to druhý život, který žije - to záleží na divákovi.  

Dime que yo (Řekni, že já)
ON a ONA se potkávají zrovna, když se rozcházejí. On opuštěn svou partnerkou, její partner opuštěn jí.

Negritud
2008, 7 min, dir. Patrick Bencomo
Útěk z po staletí opuštěné vesnice, hledání života a živobytí.


Něco k přiučení (Algo que Aprender)
2009, 15 min, dir. Maria Eugenia Arteaga
Daniela hledá ilustrátora pro své pornografické povídky. Andrés je ilustrátor. Jejich telefonáty jsou hovory o sexu i sex po telefonu.



Canarias en corto
www.objetivocanarias.com

Men / Des hommes
Muži

Belgie, 2008, 70 min
Režie : Khristine Gillard

Žena mluví o jednom muži, pak o dalším a dalším. Ta žena je prostitutka a muž o kterém mluví je někdy zákazník nebo bratr, soused, šéf, kamarád z dětství, prodavač z obchodu na rohu, milenec, syn nebo kolemjdoucí.  Dokument se jemně dotýká tohoto každodenního života za neonovými světly. Rutina, něha, touha, čekání, obyčejnost -dokument o intimitě.

Festival International du Film Francophone de Namur
V roce 2010 oslaví FIFF své 25. výročí. Tento festival, který je jednou z významných národních a mezinárodních kulturních událostí, se vždy soustředil na kvalitní frankofonní filmy.  Namurský festival je podporován Mezinárodní federací filmových producentů (FIAPF) a věnuje se propagaci kulturní rozmanitosti. Každý rok je na festivalu promítáno kolem 150 celovečerních, krátkých a dokumentárních filmů z nejméně 15 zemí. Kromě promítání filmů jsou na festivalu organizovány workshopy a diskuze o psaní filmových scénářů, produkci a distribuci filmů zaměřené na rozvoj dovedností filmařů. Protože se festival mimo jiné snaží vzdát čest belgickým filmařům, nabízíme belgický dokument promítaný na festivalu v roce 2009 režírovaný talentovanou Khristine Gillardovou a produkovaný Ambiances, produkční společností se sídlem v Namur. S jeho silným tématem, přesnou a citlivou uměleckou vizí se nám dokument Khristine Gillardové zdál ideálním příkladem energie belgického filmu o kterou bychom se rádi podělili s diváky Kina Evropský dům.
1. - 8. října 2010
www.fiff.be

LOUISA, JEJÍ OTEC, JEJÍ MATKY, JEJÍ BRATR A JEJÍ SESTRY
(LOUISE, SON PERE, SES MERES, SON FRERE ET SES SŒURS)
Francie, 2004, 56 min
Režie: Stephane Mercurio a Catherine Sinet

Je čas večeře, spousta hluku a zábavy. Neobvyklá rodina sedí kolem stolu. Lousina rodina: její otec, dvě matky, nevlastní matka, bratři a sestry.
Francoise a Gerard jsou zamilovaní už 44 let. Mají tři děti. Sybille a Sylviane jsou zamilované už 23 let. Chtěly děti a tak poprosily svojí kamarádku Francoise, aby jim "půjčila" Gerarda, jejího manžela. A ona na to kývla.

ISKRA je nezávislá produkční a distribuční společnost dokumentárních filmů, která byla založena na podzim roku 1967 pod jménem Slon. Pod tímto jménem společnost zrealizovala dva filmy, "Far from Vietnam" a "Be Seing You," které vyjádřili touhu mnoha mladých filmařů přímo se účastnit politického dění. ISKRA stále realizuje dokumentární filmy pro televizi a filmová plátna, které se soustředí na opomíjená politická a sociální témata. Katalog ISKRY zahrnuje více než 160 filmů, více než tucet z nich natočil Chris Marker, včetně "A Grin Without a Cat." Setkání s protagonistkami filmu "Louisa, její otec, její matky, její bratr a její sestry" a proniknutí do jejich neobvyklého životního příběhu bylo pro celý štáb nezapomenutelným zážitkem a proto chceme právě tento film představit i divákům Kina Evropský dům.  

www.iskra.fr, iskra@iskra.fr 18 rue H. Barbusse BP 24 94111 Arcueil Cedex
tel : + 33 (0)1 41 24 02 20 fax : + 33 (0)1 41 24 07 77

THE WALKING MAN (L´HOMME QUI MARCHE)
Francie, 2008, 83 min
Režie: Aurélia Georges

Film sleduje život Viktora Atemiana, politického uprchlíka, který se po příjezdu do Paříže nakrátko stane slavným spisovatelem v intelektuálních kruzích. Nekompromisní Atemian se postupně odvrací od literárního světa a jeho zvláštností. Jak čas ubíhá a úspěch se nevrací, Atemian se ocitne bez peněz v laciném hotelu a nakonec se stane bezdomovcem.

Za film Walking Man získala režisérka Aurélia Georges v roce 2008 v Kolíně cenu pro Nejlepší debutový film v mezinárodní soutěži.

IWFF International Women's Film Festival Dortmund|Cologne
Festival vznikl nedávným spojením proslulých festivalů zaměřených na tvorbu žen režisérek Feminale a femme totale, které se konaly od 80. let v Kolíně nad Rýnem a Dortmundu. V současnosti se IWFF koná střídavě v obou těchto městech a ve velmi krátké době se stal jedním z nejvýraznějších festivalů svého druhu na světě. Nabízí ideální platformu pro prezentaci nejnovější tvorby a trendů ve vztahu k ženám pracujícím ve všech oblastech produkce filmu.  Jedinečnou příležitost představit svou práci v tomto kontextu mají na festivalu nejen ženy režisérky, ale také kameramanky, střihačky a zástupkyně dalších filmových profesí.
International Women's Film Festival Dortmund|Cologne
14. - 18. dubna, Kolín nad Rýnem
www.frauenfilmfestival.eu

OBČAN HAVEL
Česko, 2007, 119 min
Režie: Pavel Koutecký, Miroslav Janek

Celovečerní film "Občan Havel" režisérů Pavla Kouteckého a Miroslava Janka nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Diváci uvidí jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči, poznají, že umí recitovat Šrámkův Stříbrný vítr nebo nalít Miloši Zemanovi becherovku. Kamera jej ale sleduje i v situacích, kdy se dokáže pěkně rozčílit a zanadávat na špatně ušité košile. Ve filmu bude také konečně rozluštěno několik dlouholetých záhad české politiky - jak se podařilo Václavu Klausovi proniknout do jazzového klubu a kdo posadil Jacquese Chiraca vedle první dámy.
Stejně jako v životě Václava Havla, hrají ve filmu důležitou roli obě jeho manželky, Olga a Dagmar, objeví se zde jeho přátelé a spolupracovníci, světoví i čeští politici, ale i členové skupiny Rolling Stones. Diváci se mohou také těšit na všechny psy, kteří žili v blízkosti Václava Havla jako prezidenta

Režisér Pavel Koutecký začal film natáčet v roce 1992 a sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmu se bohužel Koutecký nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek.  

Film Občan Havel byl v roce 2008 nominován na cenu Lux Prize, udělovanou každoročně Evropským parlamentem, a dostal se do nejúžšího výběru tří filmů.

Lux Prize - Cena na podporu evropské kinematografie
Cílem filmové ceny Lux je odstranit jazykové bariéry, které evropským filmům často brání v tom, aby byly distribuovány za hranicemi své země, usnadnit šíření evropských filmových děl a podpořit rozvoj kinematografie v Evropě. U vítězného snímku budou z prostředků ceny Lux pořízeny titulky ve 23 úředních jazycích EU.

10 let Kimuaku

Retrospektivní program sestavený k příležitosti desetiletého výročí agentury pro baskický krátký film Kimuak

Instituce Kimuak byla založena v roce 1998 baskickou vládou pro šíření, podporu a distribuci baskických krátkých filmů po celém světě. V současné době program vede baskická filmová knihovna Euskadiko Filmategia-Filmoteca Vasca.

Od svých počátků prošel Kimuak řadou změn a stal se jedním z úspěšných programů zaměřených na šíření krátkých filmů ve světě. Kimuak získal i dvě nominace Filmové akademie v Los Angeles za filmy 7:35 de la mañana (Nacho Vigalondo, 2003) a Éramos pocos (Borja Cobeaga, 2005). Další ocenění, včetně španělské ceny Goya, si Kimuak přivezl z nejvýznamnějších světových festivalů v Cannes, Clermont-Ferrand, Aspen, Méliès d'Or, Gijón, Sitges a dalších. Další filmy byly nominovány na řadu cen na filmových festivalech v Evropě, Asii, Americe, Africe a v Austrálii.

Kimuak se zkrátka těší velmi dobrému zdraví. Doufám, že se stále bude zdokonalovat, přispívat ke zlepšení toho úžasného světa filmu a nadále bude mostem spojujícím různá místa, jazyky, země a světy. Pokud se nám tohle někdy podaří, bude mít naše práce smysl.

Txema Muñoz, vedoucí KIMUAK

Program:

Por un infante difunto 1998, 8 min

Inventario 2000, 12 min

Ya no puede caminar 2001, 13 min

Las superamigas contra el profesor vinilo 2003, 15 min

Expreso nocturno 2003, 8 min

Ecosistema 2003, 9 min

La gallina ciega 2005, 7 min

Taxi 2007, 5 min

Berbaoc 2008, 5 min

El tiempo prestado 2008, 16 min

NEUCHÂTEL INTERNATIONAL FANTASTIC FILM FESTIVAL (NIFFF)

HEIDI GOES WILD  
Co se to děje ve Švýcarsku? Přišli snad filmaři o rozum? Děti prodávají své rodiče, sněhuláci vraždí berušky, amatérský kouzelník rozřezává ženy na půl a miniaturní čokoládové vesnice se roztékají na horkém slunci. Zdálo by se, že země hor a hodinek by přeci jen mohla nabídnout víc než jen .... hory a hodinky!
Možná právě proto, že postava malé Heidi byla vždycky ikonou švýcarského folkloru a symbol této uvolněné a mírumilovné země, se NIFF rozhodl ukázat světu její odvrácenou tvář. Program 11 krátkých filmů, které byly promítány na předcházejících NIFF, nabízí neotřelou verzi příběhu Williama Tella s prapodivnými světy, kde alpské rohy nahradily minimalistické elektronické melodie a poklidné jízdy lanovkou dechberoucí a nebezpečná dobrodružství. Heidi se skutečně spustila, přijďte se přesvědčit na vlastní oči.  

Neuchâtel International Fantastic Film Festival (niFFF)
4.-11. července 2010
www.nifff.ch


Swapped (2002, 10min)

Minisplatters (2005, 3min)

Le Poisson (2007, 7min)

Takt Film (2008, 3min)

Die Seilbahn (2008, 7min)

Vincent Le Magnifique (2008, 20min)

Monsieur Selavy (2008, 10min)

Music Machines (2008, 3min)

Influenza (2008, 13min)

Flowerpots (2008, 5min)

Déjà (2009, 15min)

Station (2008, 3min)

L'Alternativa

Festival nezávislých filmů v Barceloně se soustředí na poskytování prostoru propagaci a promítání netradičních filmů, které se často nedostanou do hlavní distribuce. Kromě hlavní mezinárodní soutěže festival zahrnuje retrospektivy, tématické programové bloky, díla z mezinárodních filmových škol a nabízí workshopy, kulaté stoly, koncerty a samozřejmě večírky.

L´Alternativa má dveře otevřené po celý rok a nabízí filmy širšímu publiku formou promítání i mimo festival. Naše programové bloky byly promítány v Argentině, Chile, Kolumbii, Francii, Německu, Itálii, Portugalsku, Mexiku, Španělsku a Spojených státech amerických.

Program uváděný v Kině Evropský dům zahrnuje filmové eseje, fikci a animaci ilustrující současnou prosperující kreativní komunitu.

Bildfenster | Fensterbilder (Německo, 2007, 6 min)

Si tu ignores le nom des choses (Francie, 2007, 11 min)

Painting Paradise (Německo, 2008, 6 min)

Kymmenen päivää (Finsko, 2007, 9 min)

De Magische Tol (Holandsko, 2007, 3 min)

My Dear Grandma (Holandsko, 2008, 5 min)

Het Wachten (Holandsko, 2008, 15 min)

Nous (Francie, 2007, 11 min)

Drift (Velká Británie, 2007, 4 min)

Den Fremden lange anstarren (Německo/ Čína, 2007, 2 min)

Dager av kjærlighet (Norsko, 2007, 7 min)

Dialogos (Estonia, 2008, 5 min)

Rif (Holandsko, 2008, 12 min)

L'Alternativa, Festival de Cinema Independent de Barcelona
12.-20. listopadu 2010
www.alternativa.cccb.org

Rumunsko, 2008, 85 min
film je simultánně tlumočen z rumunštiny

režie, střih & kamera: George Dorobantu
scénář: Gabriel Pintilei
hudba: Ada Milea
postprodukce: Florin Piersic Jr.
producent: Alexandra M. Paun
produkce: Keep Movieng

Transylvánský mezinárodní filmový festival má tu čest představit film ELEVATOR Georgie Dorobanta (Rumunsko, 2008), vítěze ceny ze soutěže Rumunské dny za nejlepší debut v roce 2008 a ceny Young Hope Gopo (Rumunský Oscar) z roku 2009. Tento film jsme pro diváky Kina Evropský dům v Praze vybrali, protože jsme přesvědčeni, že tento odvážný film natočený v nezávislých podmínkách velice dobře reprezentuje ducha Transylvánského mezinárodního festivalu a je hmatatelným důkazem, že nadšení a láska k filmu občas stačí k tomu, aby se film dostal na velké plátno a uspěl.

Transylvánský mezinárodní filmový festival je prvním a nejdůležitějším festivalem celovečerních filmů v Rumusku. Festival, pořádaný jednou za rok v Cluj Napoca, byl založen společností Romania Film Promotion v roce 2002. Díky neotřelé směsi více než 200 provokativních titulů, slavných hostů z celého světa a fantastických celonočních večírků se TIFF stal oblíbeným cílem jak milovníků filmu z celého regionu, tak profesionálů z celého světa. Transylvánská soutěž pro režiséry prvních a druhých filmů byla svědkem vzestupu takových režisérů jako Cristian Mungiu, Dagur Kari, Sebastian Lelio a Corneliu Porumboiu - poslední vítěz Transylvánské ceny (Transilvania Trophy). 9. ročník Transylvánského mezinárodního filmového festivalu se bude konat od 28. května do 6. června 2010. Pro více informací navštivte webové stránky festivalu www.tiff.ro.

Příběh
Chlapec a dívka, oba středoškolští teenageři, se touží na chvíli vytratit z tohoto světa a být spolu sami. Na okraji města najdou opuštěnou tovární halu, do které se schovají. Naneštěstí se stanou obětí svého vlastního plánu a uvíznou v zaseklém výtahu. Okolo není nikdo, kdo by je slyšel, a nikdo také neví, kam ti dva zmizeli. Napětí roste, když se oba neúspěšně snaží dostat ven. Současně se také potýkají se skutečností, že jejich celý vesmír je nyní vtěsnán do kovového kvádru velikosti menší, než je jejich vlastní pokoj.

Režisér
George Dorobantu se narodil v roce 1974, je nezávislým filmovým tvůrcem bez tradičního filmového vzdělání. Točil krátké filmy, hudební videoklipy a reklamní spoty. Jeho prvním hraným filmem je Elevator, nízkorozpočtový miniDV snímek, jenž je založen na cenami ověnčené divadelní hře.